By

Když je někdo zvolen řídit zemi a skutečně ji řídí, šlápne přitom občas na kuří oko. Kam šlápne Trump, tam se objevují kuří oka demokratů. Poslední dobou fičí jen Trumpovy kontroverze, proto je z důvodu vyvážení zpráv nutno nabídnout pár kontroverzí z tábora amerických demokratů.

Ocejchovat prohlášení nebo rozhodnutí jako „kontroverzní“ je silnější než prostě nesouhlasit. Nesouhlas vyjadřuje jednotlivec nebo skupina. Označení jednání slovem kontroverzní signalizuje potenciální porušení společenských norem a také zajišťuje debatu a mediální sledovanost. Do plánů bohatých sponzorů a zájmových skupin jisté osobnosti nezapadají a jsou očerňovány nejsilnějšími slovy.

Demokraté měli svoji šanci a dokonale ji promarnili. Kam se poděl Obamův předvolební slogan „Yes we can“ („ano, můžeme“ přeneseně „ano, dokážeme to“)? Anebo slogan „Change we need“ („potřebujeme změnu“). Obamu jsem nevolil, ale přiznávám, že jsem se těšil a fandil mu v tom, že jako relativně mladý prezident systémem zahýbe, že tu a tam jakožto skvělý řečník odhodí připravený projev a řekne svůj vlastní názor. V kampani nastínil inspiraci Reaganem. Nestalo se tak, zůstalo u inspirace.

Prezidentská kvítka
Barack Obama doslova proplul osmi lety bez medializovaných skandálů a kontroverzí i tím, že nečinil mnoho zásadních rozhodnutí, schválil, co se schválit dalo a notoval si s levicovým mediálním větrem v zádech. Král Půlnočního království vzorně poslouchal své kancléře.

Kde byli kritici „kontroverzní“ Trumpovy daňové reformy (prý zvýhodňující bohaté a zadlužující zemi), když Obamova fiskální politika vedla ke zdvojnásobení státního dluhu USA za jeho osm let u válu? Stáli s mávátky a transparenty pod pódiem se svým idolem a volali, že oni můžou (Yes, we can).

Bill Clinton. Fascinován socialismem navštívil v šedesátých letech Moskvu, studoval komunistickou propagandu, byl v kontaktu s prominentními komunistickými rodinami Československa konce 60. let, poučil se v Praze z krizového vývoje. Jeho prezidentská kampaň v roce 1992 mi připadala, jako by ji převzal od Brežněva samotného. Kontroverze? Koluze s Rusy? Kdepak, toto pro Billa neplatí, dvojí metr měří jen Donaldovi, i když u Donalda v porovnání s Billem vlastně není co měřit.

Ale abychom nezapomněli na ženy. Ony též jsou často v něčem první, vynikají svými činy a výroky.

Ještě horší ženské
Nancy Pelosi. Šéfka demokratů ve Sněmovně reprezentantů, jinak skvělá hrobařka demokratické strany a jejích ideálů, po schválení Trumpovy daňové reformy prohlásila: „Lidé budou umírat!“ Rozuměj, pokud nám, levicovým demokratům bude zabráněno s pomocí peněz jiných regulovat životy občanů. Ano, lidé budou umírat. Já umřu a vy též, milá paní. Umřeme s vámi i bez vás, s daňovou reformou i bez ní. Silně kontroverzní vyjádření, strašení minimálně se rovnající trumpotvítům, šíření poplašné zprávy…a ticho!

Hillary Clinton. První žena kandidátka na prezidenta USA vyšetřovaná během prezidentské kampaně Federální policií FBI. Bylo potvrzeno posílání zpráv s tajným obsahem mimo systém ministerstva zahraničí a lhaní. Bylo vysloveno „napomenutí“ za „nedbalost“, leč na obvinění to bylo málo. Kam se hrabe Babiš… To neumí ani zastavit vyšetřování policie? Má se od Hillary co učit. A že v tzv. „vyspělém světě“ nemůže být politik-kandidát vyšetřován? Tento argument jest nepravdou.

Debbie Wasserman Schultz. První žena v historii vyhozená z funkce předsedkyně demokratické strany (DNC) za manipulace primárních voleb prezidenta USA. Debbie koordinovala aktivity strany a byla vyhozena za falšování a manipulace primárních demokratických voleb proti kandidátu Berniemu Sandersovi, ve prospěch kandidátky Hillary Clintonové. Tomu se říká ovlivnění voleb. Takový menší vnitrostranický puč a podvod na voličích, ne nepodobný slavnému pokusu českých sociálních demokratů. Inu, demokrat jako demokrat.

Vzory svědomí
Donna Brazile. První žena vyhozená ze CNN za prozrazení otázek před prezidentskou debatou kandidátce Hillary Clintonové. Podvod, čistý podvod. Jak byla Hillary krásně na tu debatu připravena a Trumpa v ní přejela. To též nemohlo ovlivnit volby, že ne? A jako třešnička na dortu, Donna Brazile převzala po vyhozené Debbie Wasserman Schultzové předsednictví demokratické strany (DNC). Prostě byla neljepší kandidátkou s křišťálově čistým svědomím.

Michelle Obama. První manželka prezidenta USA, která prohlásila, že ztratila naději v Ameriku. Hned potom, co Amerika svobodně odvolila. I její manžel se vyjádřil, že kdyby kandidoval potřetí, tak by volby vyhrál. A jako Mugabe by je pak vyhrával stále. Nadějí pro Ameriku je demokracie, svoboda, právo, omezený mandát mocichtivých, vážená paní Obamová.

Oprah Winfrey. Prý spasitelka demokratů, vynášená Hollywoodem do nebes za plamennou řeč na Zlatých glóbech 2018 oslavující statečnost žen z hnutí MeToo, které podle ní statečně vystoupily proti příliš mocným mužům zneužívajícím svá postavení k sexuálním výhodám. Kandiduj, Oprah, kandiduj v roce 2020 na prezidentku USA! Liberální Amerika jásá…než se za pouhé čtyři dny objeví foto Oprah líbající na líčko starého prasáka Harveyho Weisteina, u kterého celé MeToo začalo, obviněného 80 ženami ze sexuálního zneužívání. S potenciální kandidátkou na prezidentku USA si ale evidentně rozuměl dobře.

Co na foto říkají levicová média? Tohle prý vůbec nic neznamená a nic neovlivní.

A pak že jen Trumpův tým v Bílém domě se zmítá v osobních antipatiích. Celé vedení demokratické strany je v troskách. Ale pssst!!! My nesvéprávní nemáme právo jejich šílenosti kritizovat, potřebujeme vodit za ruce a převychovat.

(JRu, protiproud.cz)

 

Podpoř Kontroverzně!

Pokud se Ti líbí naše články, dej Like!