By

Krása přírody nezná mezí. Budiž příkladem příběh 80letého Davida Latimera, který v roce 1960 zasadil semínka podeňky do skleněného demižonu, který následně zazátkoval. Znovu ho otevřel až začátkem roku 1972… Od té doby však zůstal uzavřený, bez jakéhokoliv přísunu kyslíku a vody. Rostlinám se ale i tak do dnešní doby daří skvěle. Říkáte si, jak je to možné? Kouzlo tkví v obyčejné fotosyntéze, kdy ke svému životu a růstu potřebují jen sluneční světlo, ze kterého získávají energii.

„Stojí jen dva metry od okna a má tak potřebné světlo. Rostliny rostou směrem ke světlu, takže se s tím otáčí tak často, aby rostly rovnoměrně,“ prozrazuje Latimer. I když nad jeho pokusem obdivně pokyvují hlavami i odborníci, na samotném procesu není nic zázračného. Jen je to živoucí důkaz toho, jak je příroda soběstačná. Během fotosyntézy rostliny vydechují kyslík a vodu, která se hromadí v uzavřeném demižonu, sráží se a zpětně ji skrápí. Odumřelé listy zase produkují oxid uhličitý, nutný k výživě rostlin. Ostatně lahev de facto funguje jako vynikající mikro verze naší planety…
Rostlina je plně soběstačná.

Zdroj: procproto.cz

 

Podpoř Kontroverzně!

Pokud se Ti líbí naše články, dej Like!