By

Plán to byl odvážný, cynický a ve své jednoduchosti geniální: Vytvořit z obyčejného kuliho, prostého Číňana dělnického původu, mediální hvězdu. A na základě této mediální iluze vytáhnout peníze z českých i zahraničních bank. Velkolepá iluzionistická show vyžaduje velké jeviště, urozené dobrovolníky z obecenstva, fackovacího klauna Augusta, pozlátko, mohutnou mediální kampaň a sbor užitečných idiotů nadržených na sliby velkého balíku.

Cíl: peníze. Pohádkové peníze. A muž v pozadí této divoké hry, manažer srovnatelný historicky snad jen s legendárním plukovníkem Parkerem či impresáriem Barnumem, Jaroslav Tvrdík zvaný též Luftjarda nebo také Jarda Milijarda. Člověk s geniálním talentem přivést do krachu cokoliv, co kdy realizoval – a přesto odejít s kapsami plnými peněz. Pan Tvrdík toto ovládá mistrovsky.

Bylo to promyšleno do všech detailů. Obluzením prezidenta Zemana sliby obrovských investic z Číny, údajnými velkolepými konexemi v Číně (na úrovni dělnictva a rolnictva, k čemuž přispěl i pohlavár ČSSD Jan Birke, další spoluhráč této hry, svými skvělými známostmi z čínských bufetů a tržnic, plných negramotných přistěhovalců z čínských vesnic), konexemi k Sobotkovi, Mládkovi, Zaorálkovi a dalším hvězdám zkrachovalé ČSSD získal podstatné hráče pro svou velkolepou show. Skvělými známostmi v médiích získal pro show jeviště.

Jaroslav Tvrdík je tak mistrný eskamotér, že jemu, člověku bez jakékoliv kvalifikace, byla socialistickou vládou a prezidentem svěřena realizace vysoce sofistikované iniciativy „Nové hedvábné stezky“ či organizování prvního leteckého spojení s Čínou, které bylo dávno před ním domluveno a které ovšem kdysi jako šéf ČSA (které také přivedl ke krachu) osobně zamítl. Ale šikovný eskamotér spoléhá na to, že lidé si nepamatují ani co bylo včera, natož co bylo před 10 a více lety.

Záhadný pan Jie 
V mnohém to celé připomíná legendární film “Milionová bankovka” a ukazuje přesně virtualitu našeho peněžního systému. Bezcenné akcie pomocí mediální iluze vyletí nahoru A nyní se legendární Tvrdíkovy miliJardy se jako mávnutím kouzelného proutku opět změní v bezcenný papír.

Celá tato operace, hra na důvěru srovnatelná s pyramidovou hrou, vyžadovala to co vyžadují všechny velkolepé podvody: vytvořit iluzi.

Kolem zakladatele CEFC Jie Ťien-minga bylo třeba stvořit legendu a to se zcela podařilo. Kdo je Jie Ťien-ming? Naše média, různí “sinologové” a “odborníci” na Čínu, prý zasvěcení komentátoři, pouze spekulují ale ve skutečnosti nevědí nic. A svými neodbornými dohady jen pomáhali Tvrdíkovi stvořit legendu jménem Jie Ťien-ming a domnělé “jedné z největších privátních investičních společností Číny” – CEFC.

Tři stěžejní otázky dnešních čínských médií ta mainstreamová česká absolutně ignorují:

KDE se vzaly peníze CEFC a Jie Ťien-minga?
Má vůbec nějaké peníze?
Jak je možné, že se tato virtuální firma dostala do prestižního seznamu 500 největších privátních korporací Číny a dokonce na 7 místo!? (tato otázka je vzhledem ke státnímu monopolu čínských médií nejtřaskavější a bude mít nepochybně v Číně pokračování)

Základní otázky
O Jie Ťien-ming psala čínská média jako o nejtajemnějším boháči. Tak tajemném, že nikdo neví, kolik má vlastně peněz – a především jestli vůbec nějaké peníze má. Poměrně nezvyklé, ne? Čínští bankéři přitom samozřejmě velmi dobře vědí, že z Čínského rozpočtu a bank nedostala CEFC nic. CEFC také nikdy nezveřejnila své hospodaření.

Takže bankéři nevidí žádné peníze, CEFC mlčí, zatímco Jie Ťien-ming s Tvrdíkem rozšiřují tajemné zvěsti o velkolepém bohatství. Jenže kde to bohatství je? Nikdo neví a ani čínská média netuší. A Jie Ťien-minga přijímají mocní západního světa. Jak se firma dostala do mediálního žebříčku 500 nejbohatších firem Číny bude nyní bezpochyby předmětem vyšetřování, a jak tam zvykem, bude vyvozena osobní odpovědnost konkrétních osob. A že toto Číňané umějí, na to můžeme vzít jed.

Z Číny nedostal Jie Ťien-ming nikdy nic, to je snad po jeho zatčení (které CEFC ovšem „opatrně“ popírá) už jasné všem. Na čínském internetu jsou o tomto zakladateli CEFC pouze tyto informace: Centrum společnosti je v České republice. Jie Ťien-ming je poradce českého prezidenta Zemana, se kterým má nadstandartní vztahy. Jie Ťien-ming je skoroporadce OSN a člen Rockefellerova Římského klubu.

Suma sumárum, v Číně je tedy nula, jeho impérium je zahraniční. Ostatně sám ani není občan ČLR ale Hong Kongu. Situaci navíc komplikuje, že v rozporu s mediální iluzí na území České republiky vlastně CEFC nefiguruje v žádných obchodech. Vše zastřešuje jakási hongkongská firma SHANGHAI HUAXIN GROUP (HONGKONG) LIMITED, což je společnost s akciemi na doručitele a sídlem na veřejné adrese v Hong Kongu. Jinými slovy nikdo neví, kdo je jejím vlastníkem. Obchodní rejstřík mluví jasně.

Pravda je tedy prostá: Tajemný miliardář Jie Ťien-ming je v podstatě mediální produkt Jaroslava Tvrdíka. A to, o čem spekulují čeští “odborníci na Čínu“ jsou jedním slovem jsou totální hlouposti, které pomáhaly k radosti pana Tvrdíka vytvářet prestiž jeho mediálního produktu “miliardáře” Jie Ťien-minga.

K některým spekulacím českých médií
Jie Ťien-ming působil v Asociaci pro přátelské styky se zahraničím (CAIFC), která bývá považována za veřejnou tvář čínské vojenské rozvědky. A proto je prý agentem čínské vojenské rozvědky. Pravda je, že toto si ovšem pan Jie Ťien-ming vymyslel a napsal na web, aby zvýšil svoji prestiž. Poté, co se v tom přece jen začala vrtat česká média a CAIFC popřela, že by s tímto pánem měla cokoliv společného, to zase z webu potichu stáhl. Následně vydal prostřednictvím Sobotkova a Bakalova právníka Pokorného PRAVDIVÉ prohlášení, že nikdy v CAIFC nepůsobil. Navíc CAIFC není žádná „tvář čínské rozvědky“ ale, nechť se čínští přátelé nezlobí, „trafika“ pro vysloužilé vojenské papaláše. A pan Jie Ťien-ming není rozhodně vysloužilý vojenský papaláš, ba ani vojín.

Samozřejmě: kdyby byl skutečně agentem, tak by nebyl slavnou mediální tváří A nikdy by nepotřeboval, aby jej prezident Zeman při oficiální návštěvě představoval prezidentu Číny. A hlavně – nikdy by nebyl takto potupně zatčen s následnou mediální kampaní v oficiálních vládních médiích. Žil by nenápadně a v případě pádu do nemilosti by i nenápadně zmizel. Suma sumárum, ti co takové hlouposti rozšiřují (např. na serverech https://hlidacipes.org, https://sinopsis.cz) nejsou žádní odborníci na Čínu nebo sinologové ale hlupáci či šiřitelé „fake news“. A nebylo by překvapením, kdyby brzy začali bránit bývalého třídního nepřítele, dnes již ubohého Jie Ťien-minga před zvůlí zlých čínských komunistů ve jménu lidských práv, jak se na mystifikační servery sponzorované Sorosem a spol. sluší a patří. Každopádně Ye bezpochyby není čínský agent. To bychom měli o čínských službách velmi nízké mínění.

Čisté mystifikace
Jie Ťien-ming je prý potomkem třetí generace rodiny generála Ye Jianying (jednoho z „osmi nesmrtelných“ čínského komunistického panteonu), a proto je údajně spojen s čínskou armádou. Kdyby ti všichni sinologové a experti na, kteří tuto hloupost u nás šíří, měli alespoň elementární znalosti o Číně, věděli by, že už z principu je nemožné, aby druhá a třetí generace nějaké rodiny měla podobné jméno jako patriarcha. Ye Jianying a Jie Ťien-ming, to zní dobře jen nezasvěcenému Evropanovi. Číňanovi je jasné, že tato dvě jména spolu dle čínské tradice jasně kolidují. Mohli by to být bratři, nikdy však následující generace.

Pro ty, kteří ještě pochybují: v rodině generála Ye Jianying není žádný vnuk jménem Jie Ťien-ming. Generál Ye Jingying má pouze vnuka Ye Xinfu (?) a vnučku Ye Mingzi (?). A skutečný odborník na Čínu ví, že právě jména generálů Ye Fei a Jie Ťien-ming používají často podvodníci z provincií Fujian a Guangdong, aby zvýšili svoji prestiž, protože i pro prostého Číňana je dost těžké zjistit třetí generaci těchto elitních rodin. Jen pro doplnění: slavný generál Ye Fei, měl pouze jednoho vnuka Ye Haixing (?). Takže spekulace o „slavném původu“ pana Jie Ťien-minga jsou tímto vyvráceny s konečnou platností.

Oblíbenec Pekingu a prezidenta Si?
Jisté je pouze to, že Jie Ťien-ming je členem Rockfellerova Římského klubu. Byl do něj přijat osobně Ernstem Ulrichem von Weizsäckerem (https://www.clubofrome.org/member/ye-jianming). Již toto samo jej diskvalifikuje z jakéhokoliv vztahu s prezidentem Si. V souvislosti s tím nutně napadne, proč vlastně “kavárenští” rádobysinologové, sorosovci ze synopsis.cz, tolik útočí na prezidentova poradce, když je to vlastně jejich člověk? Prestižní člen elitního klubu, jehož významným členem byl rovněž posvátný Václav Havel!

Je přímo komické, jak největší nepřátelé prezidenta Zemana a dobrých česko-čínských vztahů (ve jménu „lidských práv“, tedy přeloženo z newspeaku, lepších americko-britsko-EU-čínských kšeftů, jak je u našich milých kolaborantů obvyklé) dělali kouzelníku Tvrdíkovi užitečné idioty a stupidními spekulacemi o vládním pozadí CEFC pomáhali upevňovat Tvrdíkem stvořenou iluzi.

Virtuální zázrak
Ale co mnohem horší: Konstrukce pana Tvrdíka (za účelem vytažení pohádkového úvěru ze slovenské J&T Banky) vyžadovala ukázat světu, že Jie Ťien-ming je Si Ťin-pchingův člověk. Pro tuto iluzi obětoval pan Tvrdík mezinárodní prestiž prezidenta Zemana, česko-čínské vztahy a skutečné nikoli virtuální čínské investice do České republiky. Byl to totiž oklamaný Miloš Zeman, který na tlak Tvrdíka uvedl v Pekingu uvedl Jie Ťien-minga k čínskému prezidentovi. Smyslem bylo, aby fotografie Jie Ťien-minga a čínského prezidenta obletěla svět – a zázračně zvedla dosud bezcenné akcie společnosti CEFC, „gigantu“ na hliněných nohou.

Že se naši „zasvěcení komentátoři nezamysleli alespoň nad tím, proč by „oblíbenec prezidenta Si Ťin-pchinga“ potřeboval českého prezidenta, aby mu u prezidenta Si zařídil audienci? Že nepochopili, že právě tato fotografie vytvořila z nuly onu pověstnou “miliónovou bankovku”?

Nutno říci, že prezidentu Zemanovi zdatně sekundovali premiér Sobotka, ministr zahraničí Zaorálek, ministr průmyslu Mládek a později i jeho nástupce Havlíček, za udatného přispění Sobotkova právníka Pokorného neustále cpali oficiální čínské straně, (zejména NDRC -National Development and Reform Commision PRC ) firmu CEFC a soukromý občanský spolek pana Tvrdíka, Birkeho a CEFC zvaný vznešeně “Česko-čínská smíšená obchodní komora“ jako oficiálního partnera CEFC, což způsobilo roční ignoraci České republiky ze strany NDRC.

K tomu se připojila i velvyslankyně ČLR v České republice paní Chuo Jü-čen a později v tom pokračovala i její nástupkyně paní Ma Kche-čching. Všichni podporovali Tvrdíka a jeho virtuálního koně Jie Ťien-minga, dokud iluze trvala.

Obrovské přispění a podporu k celé této akci dal také velký Tvrdíkův přítel, bývalý velvyslanec v Číně Libor Sečka, který z ambasády v Pekingu vytvořil monopolní servisní a lobbistickou filiálku Jaroslava Tvrdíka a CEFC, kterou je dodnes. Jejich problém byl ale v tom, že Jie Ťien-ming a CEFC měli od začátku stopku přímo od prezidenta Si – a proto se velvyslanec Sečka neustále divil, že všude v Číně naráží na zavřené dveře. Zda byl údiv tohoto Tvrdíkova muže upřímný, nebo hraný, můžeme jen hádat. Diplomatické přehmaty tohoto předního diplomata by ostatně vydaly na samostatný článek.

Boty proti „lásce“
Čínská strana dlouho ctila “zachování tváře” prezidenta Zemana, coby ve své zemi pronásledovaného “přítele Číny”. Dokonce odložila zatčení Jie Ťien-minga až po zvolení Miloše Zemana na druhé funkční období. Pohár ovšem přetekl už při návštěvě prezidenta Si Ťin-pchinga v České republice. Dle interních informací z čínského ministerstva zahraničí čínská strana si nótou vyžádala nepřítomnost Tvrdíka a Jie Ťien-minga a CEFC na oficiálních prezidentských jednáních.

Kde tato nóta skončila a zda se vůbec dostala k prezidentovi, lze jen spekulovat. Celý řetěz odpovědných osob od čínského ministerstva zahraničí po premiéra Sobotku byli Tvrdíkovi lidé. Pravdou je, že první co prezident Si, (který si jistě dal dobře zjistit, co je pan Jie Ťien-ming zač, hned potom, co mu jej prezident Zeman přivedl do “Zakázaného města”) uviděl po vystoupení z letadla na Ruzyňském letišti byl Jie Ťien-ming a Jaroslav Tvrdík, což jej, mírně řečeno „poněkud rozladilo.

Zatímco lidskoprávní komedianti v čele s Kalouskem, Bursíkem a Hermannem mávali tibetskými vlajkami, což je čínskému prezidentovi jako běžný kolorit na západě akorát k smíchu, jejich skutečný nepřítel, kvůli němuž své divadlo provozovali, Miloš Zeman, jim poskytl nečekanou službu, když opět, i přes odpor čínské strany nacpal čínskému prezidentovi nežádoucího Jie Ťien-minga. To, ve spojení se symbolickým a z hlediska čínské etikety šíleným diplomatickým lapsem (předáním daru prezidentovi Si v podobě zánovních bot od Bati), bylo příčinou zrušení večerních akcí a předčasnému odletu prezidenta Si do USA.

Pro vysvětlení: Zeman dostal od Si Ťin-pchinga symbolicky drahé starožitné křeslo, což symbolickou řečí znamená, aby “vydržel na svém křesle deset tisíc let” a dostal za to na oplátku boty, které v Číně symbolizují přání, aby obdarovaný už “odešel” (nejlépe na hřbitov, neboť boty jako dárek Číňanovi se dávají jen do rakve a je to urážka největšího kalibru). Lze jen konstatovat, že poradci, kteří toto šílené faux pas prezidentu Zemanovi poradili, jsou buď naprostí idioti, nebo byla urážka čínského prezidenta úmyslem. Nebo se na Hradě se zkrátka nenašel nikdo, kdo by prezidentovi řekl, že boty jsou pro Číňana „krajně nevhodný dárek“.

Na Zemanovi jim však vůbec nezáleželo. Cynicky vyměnili „akci CEFC“ za reálné čínské investice do ČR. Všechny ty „urážky“ byly sdělením prezidentu Číny (který měl plné letadlo skutečných investorů) – a znělo jasně: „nepotřebujeme vaše investory, máme tady už Jie Ťien-minga a CEFC, tak si vezměte boty a odleťte!“ Stručně řečeno: Nebýt Tvrdíka a CEFC, už by Čína u nás čile investovala jako jinde v Evropě a USA a kromě všeho dalšího i prezidentův sen o kanálu Labe-Odra-Visla by se již realizoval.

Za to by všichni Kalousci, Hermanové, Němcové a další upřímní obránci svobody a lidských práv (kdekoliv jinde než v České republice) neměli oklamanému prezidentu Zemanovi lát, nýbrž mu vděčně gratulovat! Tak krásně zničit čínské investice do ČR by se jim nepovedlo, ani kdyby se tou tibetskou vlajkou umávali a s Dalajlámou denně obcovali.

Nutno ovšem poctivě říci, že to rozhodně není vina prezidenta Zemana. To mu měli vysvětlit poradci pro Čínu, velvyslanec ČR v Číně, ale i čínská velvyslankyně v České republice mohla alespoň naznačit. Všichni mlčeli. Jestli je něco chybou prezidenta Zemana, tak je to jeho proslulá „slepá skvrna“ v personální politice (o níž sám mluví a píše). Na tyto věci má mít sbor odborných poradců, kvalifikovaných expertů na čínské vztahy. Základním měřítkem pro tak citlivou oblast mezinárodních vztahů by měly být odborné znalosti, nikoliv to, jak mu umí kdo pochlebovat. Lidé jako Birke nebo Tvrdík, bez základní kvalifikace, s nulovými znalostmi prostředí, ba dokonce i bez základní znalosti cizích jazyků mu asi těžko něco smysluplného poradí. Jedno trefné české přísloví říká, že z nevábného hnědého „čehosi“ bič neupleteme. Na pana Tvrdíka a jeho druhy to platí dvojnásob.

Pohádkově nemajetní boháči
Kdo je tedy Jie Ťien-ming a proč se toto všechno stalo? Pravda je prostá: Jie Ťien-ming je potomek třetí generace dělnické rodiny z provincie Fu-ťien, městečka Jian’ou. Jeho otec měl vzdělání celého jednoho roku dřevařského učiliště. Co je ovšem neoddiskutovatelné, že tzn. Fu-ťienská mafie, patří ve světě k té nejspodnější spodině čínských mafií. A odtamtud pravděpodobně pocházejí první peněžní prostředky tohoto někdejšího dělníka dřevařských závodů, který se dostal přičiněním pana Tvrdíka až na sídlo českých králů, jako poradce prezidenta Zemana.

Bystřejší novináři si už položili základní otázku: proč údajně tak silný a bohatý čínský investor potřebuje půjčku od J&T Banky – shodou okolností ve výši čínských „investic“? A v tom je jádro pudla. Odpověď je nasnadě a napadne každého, kdo si uchoval zdravý rozum: protože CEFC žádné peníze nemá! Protože to není investor ale mediální iluze. Iluze vytvořena za jediným zištným a bezohledným účelem.

To, že tato iluze téměř zničila česko-čínské vztahy, že současně bohužel znemožnila prezidenta Zemana na mezinárodním fóru a zesměšnila celou Českou republiku, padá zcela na hlavu pana Tvrdíka a jeho spojenců. Toto lidé si díky svému vlivu a ovládnutím Sobotkovy vlády, prezidenta a české ambasády v Pekingu monopolizovali vztahy s Čínou, a tak již celou dekádu nepřipustili žádné jiné reálné a úspěšné obchodní vztahy.

Pokud se jejich falešné impérium nyní hroutí, je to navzdory všem katastrofám s tím pravděpodobně spojeným, přece jen jistá naděje. Čína má k naší zemi historicky „dobrý sentiment“ zdaleka neodpovídající velikosti a významu České republiky. Poté, co prezident Václav Klaus za velkých politických nákladů odvážně znovu rozrazil brány Pekingu „zabetonované“ Václavem Havlem a prezident Miloš Zeman v jeho práci stejně odvážně pokračuje, pořád máme šanci. Bude to však možné jen se skutečnými kvalifikovanými odborníky. Bez Tvrdíků je konečně možné začít budovat normální zdravé obchodní vztahy s touto brzy již první světovou hospodářskou velmocí.

Tak, jak je to běžné ve všech ostatních vyspělých zemích, ku prospěchu české ekonomiky a všech občanů České republiky.

(JRu, protiproud.cz)

 

Podpoř Kontroverzně!

Pokud se Ti líbí naše články, dej Like!